Svatba pana Daniela a paní Věry
Konečně je to tady, Pepiku a Věro. Přišel den vašich snů a touhy. Řekli jste své ano
a stali se před bohem i lidmi manželským párem.
Všichni, kdo se zde sešli, jsou jistě rádi, že se dočkali tohoto dne. A nezrodil se tak snadno, když jste se poznali, nebyl tento šťastný konec ještě v dohledu. Nikdo nemohl předvídat, že vás vztah povede až k tomuto vyvrcholení. Museli jsme nejednou přetrpět potoky slz, uplakaný obličej a tísnivou náladu v domě. Ale vzájemné potyčky jsou jistě častou kulisou při vzájemném namlouvání.
Jeden básník řekl: Pokud může být ráj na zemi, je to jedině ve šťastném manželství. Ptáme-li se manželů, co je šťastné manželství, dostaneme nejrůznější odpovědi. Jedni říkají, že je stmelují těžkosti a utrpení, jiní věří na společné povolání a společné koníčky. Ale většina asi řekne, že rozhodující je vzájemná láska. Ale co znamená to slovo láska? Je to snad touha, žádostivost, oddanost, náklonnost? Pro mne to znamená snášet se s druhým ve zdraví i nemoci, brát jeden druhého takového jaký je, ne jakého ho chceme mít. Teprve po delším společném soužití člověk ví, jak se má ke druhému chovat a starat se o něj. Láska je jakousi maltou manželství. Ani šťastné manželství se neobejde bez boje. A důležité přitom je umět především ustupovat, ne vítězit.
